Jiřina HAUKOVÁ

česká básnířka a překladatelka náročné poezie

Život

Jiřina Hauková byla česká básnířka a překladatelka náročné poezie. Narodila se 27. ledna 1919 v Přerově, jejím otcem byl šéfredaktor časopisů Haná a Obzor Karel Hauke. Na přerovském gymnáziu studovala v letech 1930 – 1938. Po maturitě začala studovat češtinu a angličtinu na brněnské univerzitě. V roce 1950 se vdala za Jindřicha Chalupeckého, kritika a výtvarného teoretika, autora zásadního textu Skupiny 42 Svět, ve kterém žijeme. Spolu s ním také přeložila Eliotovu Pustou zemi. 15. prosince 2005 zemřela Jiřina Hauková v Praze, pohřbena byla v Přerově.

Básnické začátky

Její básnický a novinářský talent se projevil již v raném věku na gymnáziu. Už v primě se pokusila napsat pár článků, některé z nich byly otištěny v Mladém světě. Zkoušela také malovat a fotografovat, ale zakotvila u recitace básní a později sama začala skládat. Na počátku básnické tvorby Jiřiny Haukové stály výrazné avantgardní a postavantgardní osobnosti české poezie dvacátého století. V rodném Přerově se jako studentka seznámila s Josefem Kainarem a Ivanem Blatným. Na konci třicátých let spolupracovala s Oldřichem Mikuláškem. Její prvotina Přísluní je pozdní ozvěnou poetismu spíš seifertovského, třebaže se do ní promítly také vlivy poetiky Halasovy, Holanovy, Ortenovy a Mikuláškovy.

Zaměstnání

Po protektorátním uzavření vysokých škol nastoupila do redakce přerovského deníku Obzor. Od roku 1941 externě redigovala rubriku Žena a její svět v deníku Lidové noviny, dále pracovala v knižním oddělení Ministerstva osvěty v Praze i v publikačním odboru Ministerstva informací, kde byl jejím nadřízeným básník František Halas. V období 1947–1950 působila s Adolfem Hoffmeistrem v americkém oddělení zahraniční sekce Ministerstva informací. Během války se v Praze dostala do kontaktu se členy umělecké Skupiny 42, jejíž členkou se stala v roce 1945. Vedle básnické a novinářské činnosti se věnovala překladům, jimiž se také živila v letech, kdy nemohla publikovat. Překládala z angličtiny např. Anais Ninovou, Emily Dickinsonovou, Edgara Allana Poea, Jacka Londona, Johna Keatse, Dylana Thomase, Wil-liama Carlose Williamse, Gertrudu Steinovou aj. V roce 1996 obdržela za svou sbírku Světlo v září prestižní Seifertovu cenu za literaturu.

Dílo

Vydala básnické sbírky Přísluní, Cizí pokoj, Oheň ve sněhu, Mezi lidmi a havrany, Rozvodí času, Země nikoho, Motýl a smrt, Básně, Elegie za Jindřichem Chaloupeckým, Světlo v září.

V knize Motýl a smrt v básni Čtyři elegie vzpomíná Jiřina Hauková na přerovské gymnázium:

"Podzimní sluníčko prosvětluje listovím.
A já každý rok, když se dívám na fotbalové
hřiště před oknem pražského bytu, cítím
tu vůni zralých hrušek a vlahého ořeší.
Vidím otce, jak by šel v průvodu 100 let gymnázia
a jak by byl k smrti dojatý mou básní
v almanachu To je můj kraj..."