25 hodin v autobuse a pak… ráj!

  15.10.2025 |    Aktuality

Cesta do Katalánska rozhodně nebyla pro netrpělivé – čekalo nás totiž skoro 25 hodin v autobuse!

Ale jakmile jsme dorazili a ucítili, na rozdíl od toho přerovského, teplý a vlhký vzduch, všechna únava jako by zmizela. A také nás čekalo první dobrodružství – sehnat si oběd v cizí zemi. Samozřejmě jsme se mohli zkusit dorozumět anglicky, ale většině z nás to nedalo a pokusili jsme se ulovit jídlo objednáním si ve španělštině – a osobně bych řekla, že jsme byli úspěšní.

Další dobrodružství nás čekalo hned odpoledne, jelikož jsme se mohli jít vykoupat a pořádně si odpočinout po náročné cestě. Den byl zakončen výbornou večeří formou bufetu, a i když jsme byli plni zážitků z cesty a prvních pokusech o hovory s rodilými mluvčími, něco málo se do nás stále vešlo. Na večeři jsme si každý mohli nabrat, co jsme chtěli, podle chuti. A že nabídka nebyla malá! Celý týden nás prakticky rozmazlovali jak klasickými pokrmy, na které jsme zvyklí z domova, tak i místními specialitami, jakými jsou paella nebo jiné mořské delikatesy (a přiznejme si, většina z nás to využila naplno).

Ačkoliv Španělsko nemá vůči Česku časový posun, tak první ráno jsme měli pocit, jako by nám nám chyběly minimálně 3 hodiny. I proto se hodila snídaně, která fungovala na stejném principu jako večeře – vzít si cokoliv a kolik toho jen chceme.

Celou dobu jsme se přemisťovali zájezdovým autobusem, což bylo fajn – nemuseli jsme studovat nástrahy katalánské hromadné dopravy. První zastávkou prvního dne poznávacího týdne bylo malinké, historické městečko Besalú – dýchlo na nás atmosférou klasického jihoevropského města – velmi úzké uličky, které, ať se snažíte, jak se snažíte, vás vždycky dovedou na náměstí a skoro v každé z nich na vás čekala nějaká místní kočka.

Naší druhou zastávkou byla historická Girona – město much. Proč much? Váže se k tomu legenda: když Francouzi dobyli Gironu, vydali se směrem ke kostelu sv. Felixe, dostali se dovnitř, kde nalezli ostatky sv. Narcise. Když je otevřeli a pokusili se je poničit, vyletělo z těla hejno jedovatých much a poštípaly nejen vojáky, ale i jejich koně. Zděšený zbytek vojsk se dal na ústup a opustili Gironu. Od té doby jsou mouchy místními považovány za patrona města a jako správní cizinci – ani my jsme neodjeli bez kousance či dvou. Pokud někomu Girona učarovala, mohl si návrat do ní pojistit políbením sochy Lvice – jejího pozadí. Podle legendy, tomu, kdo ji políbí, lvice zaručí šťastný život a návrat do Girony.

Další den jsme se vydali do Barcelony, přesněji do kostela Sagrada Família, životní dílo Gaudího. Prakticky ho stála život – když spěchal ze staveniště s nákresy, srazila ho tramvaj a kvůli jeho prostému oblečení byl odvezen do chudinské nemocnice. Později se zjistilo, že se jedná o architekta Gaudího, to už ale bylo pozdě a na zranění zemřel. I přes to je Sagrada naprosto dechberoucím místem a její interiér je něco, co se slovy nedá popsat.

Příští zastávkou našeho druhého dne byl Montserrat s Černou Madonou, které Španělé říkají zdrobněle Moreneta. K Morenetě vede jen pár schodů, ale za to dlouhá řada. Když ji vystojíte, můžete k ní přijít a dotknout se jí a něco si přát.

Naše putování se překlopilo přes polovinu 5. den, kdy jsme putovali po stopách Dalího – Figueres, Cadaqués a Port Lligat. Ve Figueres jsme navštívili muzeum právě Salvadora Dalího. O této budově se tvrdí, že je to „mapa jeho mysli“. Tak, jako jsou jeho díla naprosto nespoutaná a nelogická, tak i toto muzeum prakticky nemá logiku, ani chronologii– což pro lidi (jako já), kterým prakticky chybí smysl pro orientaci, vůbec neulehčuje průchod exponáty. Otázka Byla jsem už tady? byla vyřčena častěji, než bych si přála...

Úplně poslední, kam jsme zavítali, byla Barcelona. Již v autobuse jsme byli varováni ohledně kapsářů a jiných praktik, jakými se okrádají turisté – například nestřežené tašky pod stolem vám mohou odcizit třeba cvičení psi. Naštěstí průchod přes ulici La Rambla, kde je celý den rušno, pochůzky po domech od Gaudího a i tržnici Mercat de la Boqueria jsme zvládli bez ztráty mobilu či peněženky. Po odpoledním 4hodinovém volnu, které se muselo uskutečnit kvůli 9hodinové pauze autobusu, se vyrazilo směr ČR.

Během pobytu jsme měli nádherné počasí, prakticky jsme si teplotně protáhli prázdniny o týden (což nelibě nesli naši kamarádi a rodina, které jsme zásobovali fotkami). O to větší teplotní facku jsme dostali po vystoupení z autobusu do studenější a lehce deštivé České republiky.

Zuzana Dreiseitlová, septima b